Ozvala se nám paní učitelka třídní z 1. třídy od Matějova bratra, které jsme pro úplnost řekli celou rodinnou anamnézu a spojené náležitosti, že jedna spolužačka má prvozáchyt diabetu 1. typu a taky celiakie. Už jsem to tady psala, že nikdy nepřestanu být vděčná svojí copánkové kamarádce, že jsem jí mohla napsat, svěřit se, že se ona svěřila se svýma zkušenostmi a že jsme na to nebyli sami. To si myslím, že je moc důležité. Zpětně, po těch dvou letech si myslím, že je hodně důležité zachovat si duševní zdraví. To se mi ne vždy úplně daří, holt jsem v určitých ohledech perfekcionista a cukr v přímce udržet zkrátka nelze, to je utopie, vždycky to bude křivka v většími či menšími propady, maximy i minimy. Ale někdy by to člověk rád v té úrovni „přímky“ držel a nedaří se a někdy je to k vzteku. Ale je potřeba to tak vzít a smířit se s tím, že cukr prostě perfektní nebude. Stejně jako lidské tělo nefunguje jako perfektní, bezchybný stroj. Tak to zkrátka je. I bez lepku se dá vcelku slušně fungovat. Jsme rádi, že jsme mohli v počátku pro změnu pomoci zase my a snad našich pár rad k něčemu bylo a bude, život je sladký, i když někdy trochu hořkne, ale pořád se dá žít a hezky prožít. 🙂
Jinak letos se nám na vánoční svátky dařilo i s cukrovím, bezlepkové druhy i z bezlepkových mouk a bylo celkem dobré. 🙂 Matějovi teda nejvíc chutnaly tradičně bílé mušličky ze Salka a sušeného mléka a másla, co dělá babička, pak taky Salko čokoládové karamelky (ze Salka, čokolády a másla, které se vše rozpustí a promíchá a pak nechá ztuhnout na plechu a nakrájí se na čtverečky, může se dozdobit kokosem 🙂 ). Pak jsme zkoušeli linecké z bezlepkové mouky, to mu nejdřív chutnalo, ale pak mu začalo vadit, že je v puse takové drobivě rozpadavé, ale mně třeba chutnalo. Pak jsme zkusili šlehačkové cukroví z bezlepkové mouky, másla a šlehačky a pak obalili v cukru, taky bylo dobré, ale Matesa nezaujalo. 🙂 A zkusili jsme i bezlepkové perníčky, ty mu celkem chutnaly. Od loňska jsme udělali i rohlíčky, taky se daly. Jinak s pumpou jsme letos v pohodě zvládli i každý den čokoládku z adventního kalendáře, kontinuální podávání inzulínu mu fakt sedí. Jo a začal mu chutnat bramborový salát. Jedl ho skoro ke každému jídlu, dokud byl. 🙂 Tolik k vánočnímu, prosincovému tématu a vzhůru do nového sladkého roku!