Dnes, přesně před rokem, jsme s Matějem započali svůj pobyt v Dětské nemocnici na zavedení inzulínové pumpy Tandem a rok a kousek už jedeme v senzorech Dexcom.
Oproti inzulínovým perům je to neskutečný posun! Už žádné dopichy x-krát za den, prostě se jen zadá do pumpy počet sacharidů a pumpa na základě předdefinovaných hodnot, které jsme suprově vyladili s naší paní diadoktorkou, pošle přes zavedenou kanylu. Jo, občas se stane, že aby nebyly kopce, že dám třeba místo 35 g sacharidů na snídani jen 30, i když pošleme 35 g, nebo si pošle 30 g sacharidů na večeři, ale dá si 45 g a pořád to sedí, ale pak se to obvykle vrátí do starých kolejí. Kontinuální podávání inzulínu Matějovi zkrátka sedí a doufám, že budeme i nadále s pumpou spokojení. S pumpou se člověk dozorující cukr občas i vyspí, takže jo, fakt posun.
Asi nejdůležitější na celém řešení cukrového tématu je zachovat si chladnou hlavu, odstup, zdravý rozum a pozitivní přístup. Mně to ještě úplně nejde, ale doufám, že se k tomu časem propracuju a budu na tom, jako Matěj, protože jeho optimismus a pozitivní náhled na svět bych si jednou fakt přála. Tohle si napsal na WhatsApp do popisu o sobě: „Go crazy! Cukrovka a Celiakie mi opravdu život stižují ale jsem stále pozitivní a beru svět jako bych tyto nemoci neměl až do smrti.“
Milý diabetiku, zdar a sílu, najdeš v inzulínu a vnitřní pozitivní sílu sám v sobě! 🙂