Křik nic nezmůže

Toto znamená mít DIABETES 1. TYPU:

Vidíte zdravého člověka. Nevidíte ale inzulinové injekce několikrát za den, díky kterým jsem naživu. Vidíte můj úsměv. Nevidíte ale glykémie, které přes veškerou moji snahu skáčou nahoru a dolů, a já pláču plný frustrace. Zdá se vám, že tato diagnóza je jednoduše zvládnutelná. Nevidíte noční kontroly glykémie, rozpíchané konečky prstů a jizvy na těle. Vidíte mě živého a zdravého. Ale nevidíte, jaký boj a překážky jsem musel překonat. Převzato z FB. 😌👍

Vyměnili byste sex za úspěch? A spánek za pochvalu? Co znamená spánek? Z dlouhodobého hlediska je nemyslitelné nespat. Odpírání spánku je jedna z mučících praktik. A ona je. Každý jen pokývá hlavou a polituje, že někdo spí jen 4-5 h denně. Ale to je všechno. Člověk je na to sám. Jako na spánek. 

Chlastáte? Musíš řešit lítající cukr. Takže i když by si člověk přál zrušit se do bezvědomí i kvůli jiným věcem, nemůže a zodpovědnost mu to nedovolí. 

Všichni jsou unavení a šli spát? Ty nemůžeš jít spát, i když se ti nedostatkem spánku za poslední půl rok ve čtvrt na dvě motá hlava a klíží oči, protože musíš hodinu počkat než začne působit inzulín. 

Ale nechávám se tím moc stresovat…

Asi jsem jinak přemýšlící, možná jsem jen sobecká? Nevím. Každopádně, já spáč, co spí posledních x měsíců pár hodin denně, to neumím ještě držet v sobě. Pod tlakem únavy poznáte, co jste za člověka. A není to vždycky hezká podívaná. I blízká rodina někdy nechápe. Nemůžeš křičet, musíš se ovládnout. To se tak hezky říká a moralizuje, když se ty boty nevyzkouší. To někdy zkrátka opravdu nejde, nekřičet. Že měl ten dotyčný taky svoje starosti a nemohl spát a spal třeba 2-3h denně. Ale pochybuju, že i jen týden v kuse. A jeden den, jedno vyspání na regeneraci stačí. U čeho regeneruju já? U psaní. Tenhle blog je toho důkazem. Když už nemůžu spát, aspoň křičím na elektronický papír. Jestli seberu odvahu, dám svůj výkřik veřejně, pro přátele, kamarády a známé a uvidíme, kdo mi zbyde. 🤔😉

“Debilní cukrovka, já nechci tenhle život, nechci se píchat, já se chci zabít.” No jo, a co máš říct, když ty sám s tím nejsi úplně srovnaný. Křik ještě nikdy nic nepostavil, ale lidská snaha a práce toho zmohla a zmůže hodně. To řekl v jednom pořadu zajímavý pan profesor dlouhých časových řad. Velmi souhlasím. Na druhou stranu, křik nic nezmůže, ale jako terapie ujde. A docela pomáhá vykřičet ze sebe všechny ty hrůzy a běsy. Když odejdeš z tohohle světa, i kdyby reinkarnace fungovala a vrátíš se, už to nebudeš ty a nebudu tu já. Tenhle tvůj život skončí, druhý takový už nebude. Tak jdu přestat křičet své splíny do temné sítě internetu a jdu něco dělat. Až mě příště uslyšíte křičet ty nejhorší věci, vězte, že to je ten nejspodnější okraj mého já, níž už je jen smrt a tam nejdu.