Jak byl Matěj o víkendu jen na bazálním inzulínu na putovní skautské výpravě. 🙂
Poučeni z předchozích výprav, jsme dlouho zvažovali, jak putovní výpravu, kde se mělo převážně chodit s batohem na zádech, uchopit. Zatím na čistě chodící výpravě se zátěží nebyl, na výpravách, na kterých byl, se Matěj držel nízko a to si zadával do pumpy cca půlku sacharidů k hlavním jídlům a svačinu bez doposlání. Nakonec jsme se rozhodli pro to, že si Mates nebude k žádnému jídlu posílat inzulít, maximálně se pak dopošle, kdyby byl moc vysoko a nebo se pošle jen korekce (to se využilo jen jednou po sobotní svačině).
A jak to vyšlo? Musím říct, že skvěle! V pátek si Mates zadal k večeři ještě zhruba půlku dávky sacharidů tzn. poslal si 25 g sacharidů a snědl cca 45 g sacharidů. Noc vyšla dobře, ráno jsme se rozhodli vzhledem k celodennímu pochodu s batohem na zádech, že se ke snídani nepošle nic, dá si celou snídani plus 1 výměnnou jednotku v podobě čokoládové sušenky, k obědu dostal pak taky. Se svačinou teda cukr trochu vystřelil a před obědem se poslala jen korekce, ale na oběd už bylo vše v pohodě. Inzulín jsme pak poslali jen k večeři 20 g, potom jsme museli trochu dokrmit, protože byly těstoviny, které rychle vystřelily a moc nepodržely, ale noc vyšla taky celkem dobře, jen ráno ho doběhl pohyb a měl 2,6, protože se mi ho nepodařilo v 5:30 vzbudit (měl 3,4, pak vylezl trochu nahoru, ale pak právě spadl, tak jsem musela vzbudit vedoucího, ale už měli stejně pomalu vstávat 🙂 ). Prý až u nádraží si pak všiml, že má vypnuté zvuky… 😀 Zvládl dokonce vyměnit kanylu i se zásobníkem, protože si ji na lanovém centru tak nějak strhl. 😉 Tady se ukázalo jako výhodné nepřestřelovat před výpravou, protože přesně z tohohle důvodu, co kdyby si tu kanylu strhl, když půjdou s batohem celou výpravu. Takže kluci si vyzkoušeli i přestřelení kanyly, což se bude hodit na tábor. A v 0:30 jsem měla telefonát, kdy Matýsek volal, že se bojí tmy… Ale nakonec prý zase usnul a dneska dobrý. 😉
Jinak pro představu, kromě obvyklých 35 – 20 – 40 – 20 – 40 g sacharidů k jídlům (měl i trochu víc) měl navíc cca 2 litry džusu, 1 litr coly (džus zkrátka došel a cola se přídila v baru, protože obchod byl zavřený, fakt klika, skauti si poradí za každé situace… 😀 ), čokoládovou oplatkovou tyčinku a 1 tubu hroznových cukříků.
Jinak jako každou výpravu, jsou moje nervy na pochodu, jsem z toho prostě nervózní. Člověk má prostě strach o dítě, o jeho život, protože nízká hladina cukru může být pěkně na houby… Nějak mi nejde se toho zbavit. Ono se to hezky říká, že člověk musí být silný. A asi i jsem, nakonec si vždycky řeknu, že beze mě by to tady bylo asi fakt těžký, ale někdy je to těžký i pro mě… Tak cukru zdar!
PS: Jo a má návrh na přezdívku: Cukřík. 😀