První prosincový den jsem si představovala asi trochu jinak, ale nedá se nic dělat. Mates vše zvládá úžasně.
Za jeden den stíhám načíst asi tři odborné publikace o diabetu a nějak to musím přechroupat, musí si to trochu sednout, odležet, aby se informace stihly utřídit. Matýskovi jsem četla o zlatých medailistech, tedy lidech, kteří žijí s cukrovkou 1. typu více než 50 let. Moc ho to zaujalo a prý bude taky zlatým medailistou. I mě to povzbudilo a hrozně ráda bych Matýskovi tu zlatou medaili za 50 let předala, musím vydržet do 87, tedy aktuálního věku mé babičky, to je výzva!
“V Bostonu je výzkumný tým, který se zaměřil na osoby žijící s DM1 více než 50 let. Během svého života zažili mnoho novinek v léčbě diabetu, které se museli naučit. Přesto všechno dobře zvládli. Někteří mají sice již nějaké komplikace, ale zdravotní stav většiny z nich je překvapivě dobrý. Co mají společného? Především pozitivní přístup k životu. Věří, že je stále čeká něco zajímavého a nového.”
Věřím, že Matýsek má a bude mít pozitivní přístup k životu, je skvělý a nese všechno tak skvěle a statečně! Naděje umírá poslední!
“Pro současnou generaci mladých lidí s DM1 se otevírá reálná perspektiva, že v průběhu jejich života dojde v léčení diabetu k zásadním změnám a je nanejvýš pravděpodobné, že jejich diabetes opravdu bude možné vyléčit. Jen to ještě potřebuje určitý čas.”
Upraveno a zkráceno z knihy Abeceda diabetu (Lebl, Průhová, Šumník a kol., 2018).