Někdo by možná řekl, že ten cukr někdy moc řeším, že chci dobrou kompenzaci, že chci aby měl i tak prima plnohodnotnej život.
A věřím, že bude, jen, pak je tu občas pár situací, kdy to fakt nehrotím a je lepší přesně na ně být připraven. Zvracení je jedna z nich, cukr může rychle klesat a po druhém až třetím blinkání je na místě vydat se na kapačky do nemocnice kvůli hydrataci a cukru. Což u zdravého dítěte tak není, brácha dnes úplně „horem-spodem“, ségra včera, dneska už docela dobrá, taková ta jednodenní školková střevní chřipka. No, ale jednou to přijít muselo, už podle cukru jsem si říkala, že to přijde, až tak pěknou lajnu nemívá. Naštěstí to bylo jen „jednou a dost“, takže do nemocnice jsme nakonec nejeli, ale i to byla jedna z variant, kdyby se to rozjelo. Jo, život s cukrem někdy není med. 😛
A i druhá, tentokrát vlčecí výprava se skauty se vydařila, i přes zapomenutý chleba k obědu a tudíž velké dokrmování (nemělo ho co podržet) než došli na základnu, si to Matěj (a věřím že i zbytek družiny i s vedoucími) užil. 😉
Jinak ale i díky té střevní chřipce se podařilo teď v dubnu být poprvé od doby, co pumpu Mates má, 100 % času v limitu tzv. 100 % TIR (Time In Range) za poslední 2 dny (8. – 9. 4. 2022)! A to je zas super! 🙂