Duben byl pro nás tenhle rok stěžejním měsícem. Konaly se totiž přijímačky a Matěj se hlásil na osmiletý gympl. Kromě stresu, zda je všechno tak jak má, jestli je adept na střední školu dobře připravený atp. jsme my kromě toho měli nervy, jestli vyjde cukr dobře, jestli tam nebude pípat, jestli nebude hypo nebo hyper, zkrátka jestli to všechno vyjde tak jak má. A nakonec se štěstím všechno docela klaplo. Letos proběhly přijímačky ve dvou dnech, kdy se psala „stejná“ zkouška a počítá se vždy ten lepší výsledek, takže vlastně taková „dvojitá šance“ na úsěch. První den šel s tátou a vše ok, druhý den jsem měla na starosti já. Sice jsme se prošli o jedno kolečko kolem promenády navíc těsně před „druhýma“ přijímačkama, které jsem měla na starosti já, aby klesl pod 11, ale jakmile začaly zkoušky, skočil pod těch 11, takže pumpa nepípala a celá zkouška vyšla v dobrém glykemickém módu. 🙂 Teď už jen držet pěsti, aby se dostal.
Jinak znovu se skauty absolvoval Ivančenu a vylezl na Lysou horu, tentokrát ji zdolal i brácha! 🙂 Jsem na ně pyšná! A proběhla také Fakulta informatiky s MjUNI, bylo to fajn.