Člověk si říká, že krásná lajna cukru po celý den je fajn. A ona je. Jenže kdykoliv si tohle člověk řekne. Zákonitě se něco pokazí. Obvykle teda spíš po*ere. 🙂 Takhle nás potrápil senzor. Nechytal se, už jsem dokonce volala na linku jak by to bylo s reklamací, protože ani po 6 hodinách nechtěl úplně naskočit, vždycky se chytl po cca 2 hodinách na jedno, dvě měření, ale pak zase nic, ale nakonec se umoudřil a reklamovat jsme ho nemuseli. Ale dal si říct až skoro po 8 hodinách. Vzpomněla jsem si na „pionýrské“ doby bez senzoru, bez pumpy, kdy si lidé museli aplikovat inzulín klasickou stříkačkou, ty pak vyvařovat, kdy nevěděli jaký vlastně mají aktuálně „cukr“… muselo to být náročné. I teď je to náročné, ale aspoň člověk ví na čem je. Asi tak jako to, že když jdeme takhle v zimě na bruslení, na tu cca 1,5 hodinu, co je otevřené kluziště nám skvěle funguje bezlepkový muffin bez doposlání inzulínu, prostě jen tak. 🙂 Tak ať nám (i vám) muffin funguje a senzory nestávkují. 😛