Ve zdravém těle, zdravý duch

A nebo taky ne? A nebo v nemocném těle zdravý duch?

Náš Matěj je poděs, generátor stresu, je to s ním těžký, ale on je tak dobrej člověk, je s ním legrace, je chytrej, myslí na druhé. Nad čím se s mužem už pár týdnů zamýšlíme a vlastně i trochu bavíme je posledních několik známek z tělocviku. Matěj je ve 3. třídě. A poslední asi tři známky z tělocviku (za různé úkony, sedy-lehy, běh atp.) má známku 1-2. Je to určitě téma k diskuzi (kterou jsem na Facebooku i zavedla a rozvedla a děkuji za ni), ale přijde nám vlastně takové „vtipné“. Upřímně, nejde mi o známku, i kdyby měl Mates samý dvojky, trojky, pro známky se člověk fakt neučí. Naprosto souhlasím, že se měl člověk učit pro sebe a pro to, aby něco uměl, ne pro nějakou známku, razítko atp. Je určitě smutné, když děti tráví čas jenom u elektroniky. Ale když se nad tím tak zamyslím: Matěj je diabetik, takže někdy ho ani nenechají cvičit, protože má prostě blbej cukr. Ale i přesto, že má takovýhle „omezení“, tak plave, lyžuje, chodí do florbalu, chodí do sportovního kroužku. A opravdu bude mít 2 z tělocviku a jinak samé 1?! 😮 To mi přijde opravdu takové divné. Muž řekl úžasnou věc, která mě zaujala a asi s ní víc než souhlasím. Jasně, „musíme to nějak odstupňovat, ohodnotit“ atp. jako budiž, ale u výchovy by se podle mého spíš než „výkon“ měla známkovat snaha. Někdo nemá předpoklady k tomu, aby kreslil jako Rembrandt, někdo nevyšplhá, ale když se snaží, tak ho 2-3 bude absolutně demotivovat cokoliv dělat. Přijde mi zvláštní, že běh (teď nevím na kolik metrů) za 10 vteřin je teda 1 a Mates, který má běh za 12 vteřin ho má teda za 1-2. Ten, kdo neumí (nemá předpoklady) běhat a uběhne to za 20 tak propadne?! No jo, odstupňujeme to… Ale jinak teda na druhou stranu, musím naše učitele pochválit, jsou fajn, největší pochvalu má za nás naše paní asistentka, to je zlatej člověk.

Jo a taky opět díky úžasným skautům z našeho oddílu, že cukrovku berou jako výzvu a zkušenost k učení a ne jako hrozbu, to je naprosto nezaplatitelná a neocenitelná věc, jsme za to moc rádi a moc vděční! Kéž by to tak bralo víc lidí. Ano, má omezení, ale není kvůli tomu třeba ho omezovat v žití aktivního života! Opravdu vřelý dík i za květnovou vlčecí výpravu!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *