Matěj byl přes víkend na skautské výpravě se svým 94. oddílem, sám s pumpou! Vřelé díky vedoucím, zaslouží si opravdu velikou pochvalu, jak všechno zvládli, i když museli přestřelovat senzor, který si Mates povytáhl batohem, kalibrovat, protože ze začátku podměřoval (občas se to stane), měřili i glukometrem, vyrovnali se se ztrátou jedné krabice s chlebem, aby se pak v neděli zase našla… 😀 Opravdu super, speciálně obří dík Mirkovi z 94. oddílu, který všechno zvládl s přehledem, skoro s úsměvem, moc děkuju, jsem opravdu vděčná! 🙂
Matěj odjížděl v pátek po 16. hodině. Měl upečenou bezlepkovou bábovku z mandlové a kokosové mouky, skoro „zdarma“ 1-3 kousky bez doposlání inzulínu, batoh jsme společnými silami taky sbalili, byl teda velký a těžký, holt věci navíc k jídlu (chleba a džus s kapsičkami) a inzulínu jsou na fyzicky náročnější víkend potřeba.
Při večerním hraní měl dvakrát kolem 3,3 mmol/l, ale nic dramatického, dali kapsičku nebo džus a vše se v pohodě zvládlo, přes noc vylezl k cca 6-7 mmol/l a držel pěknou lajnu, takže úplně super, jen my doma jsme čekali až k té půlnoci, jestli trochu vyleze, protože začínal na 4,1 mmol/l.
V sobotu šli na výpravu a Mates si zrovna nejspíš batohem povytáhl senzor, takže neměřil tak, jak by měl. Když se glykémie držela v rovině, měřil celkem přesně, ale když dokrmili už asi 3 kapsičku a pořád měl kolem 3 mmol/l, tak změřili z glukometru a ono 10 mmol/l, tak jsme naznali, že teda glukometr bude lepší, takže většinu sobotu se spoléhali spíš na glukometr a Matějův pocit a šlo to taky. Jen my jsme, než jsme na to přišli, byli úplně na mrtvici (ehm, ano totiž jen já, muž v těchhle situacích vždycky říká, „nízkej cukr se dá vyřešit, spíš mě štve, že nevím, co se děje s tím senzorem“, protože to se nám ještě nestalo, s tím nejspíš povytažením, že by měřil, ale při nízkých hodnotách blbě – měl třeba na senzoru 2,8 mmol/l a z glukometru 4,8 mmol/l. Po večeři jsme tedy dali pokyn k přestřelení senzoru, což zvládli skvěle, 2h bez dat při zahřívání byly pro mě krapet dlouhé, protože se odpojil zrovna v momentě kdy měl kolem 3 mmol/l, ale dobrý. Kolem půl dvanácté v noci další jobovka, senzor hlásil NÍZKÁ a šipka šikmo dolů, infarktová situace, naštěstí víme, že při nastřelení se může stát, že než si to sedne, může to chvíli trvat. Obvykle se nám to nestává, ale když se něco se*e, tak pořádně, to je známá věc. Mirek teda úplně skvělej, všechno zvládl naprosto parádně a když se senzor chytil kolem půl jedné, tak měl Mates úplně špičkovou lajnu kolem 5-6 mmol/l až do rána. Celou výpravu měl úplně skvělé glykémie, dávali jsme teda o cca 10 g méně jídla do pumpy než normálně, protože při prvním jídle museli dost dokrmovat a vyšlo to většinou docela dobře. Zcela upřímně, celé ty dva dny měl cukr skoro v lajně a hodnoty jako zdravý. Vřelé díky skautu!
Byla to Matějova první výprava s cukrovkou s přespáním mimo domov bez rodiny, první výprava s inzulínovou pumpou. Na všechny ty nenadálé události, které se staly, na to, jak jsem byla nervózní, stálo to za to, Matěj si to moc užil. Mirek při odevzdávání Matěje připustil, že to bylo náročné, ale zvládli to skvěle. Ano, je to náročné, máme to doma každý den, takže vcelku máme představu. 🙂 Ale jsme moc vděční a šťastní, že si to Mates mohl užít a fakt moc dík! 🙂