11. 1. 1922, významné datum v léčbě diabetu, dnes je to 100 let od okamžiku první aplikace inzulínu. Bez toho by tu Matěj nebyl. Díky!
Občas mi někdo řekne, že Matěj je chudák, že to bude mít těžké a proč zrovna on a že bude omezen… Ano. Ale Mates je veselej, akční a chytrej kluk, to v první řadě, pak má taky nějaké špatné vlastnosti, a pak ano, má i tu cukrovku, celiakii, ADHD. On ale není diagnóza, on je především fajn člověk, na diabetes se nedá zapomenout, ale nedefinuje nás. My jsme stále my, byť třeba nemocní. A upřímně? Může být i hůř.
Děkuji za své blízké, rodinu, přátele, kamarády, kolegy, kteří na nás myslí a podporují nás, moc díky!
Na pumpě je Matěj spokojený, za sebe můžu říct, že to bylo určitě skvělé rozhodnutí, cukrová lajna se drží o dost lépe než na perech. Jinak, ještě přidám upřímnou zpověď první samostatné výměny a plnění zásobníku, hadičky a kanyly s pumpou doma. První domácí výměnu provedl muž. Já mám tak trochu strach z jehel, stříkaček a podobných věcí. Ano, nejspíš proto mám doma malého diabetika, abych se přestala bát života. 🙂 Takže, první výměnu doma jsme absolvovali, pilně jsem se dívala a snažila si všechno zažít, vstřebat. Už jsem to dělala v nemocnici pod dohledem. Jenže abych si celou věc zažila, potřebuju víc opakování. Navíc jsem prostě opatrná, vyplašená, no jo, ani matky diabetiků nejsou ideální bytosti. 😀
Dnes měla být plánovaná výměna zásobníku. Tak nějak jsem doufala, že to klapne až po svačině a před večeří to uděláme zase společně s mužem. Dali jsme rezervu a stejně. Poslali jsme bolus, tedy dávku inzulínu k jídlu, na svačinu a pumpa řve. Sakra! Zbývají 3 jednotky inzulínu, potřebuju poslat přes 4. Pumpě se to nelíbí a chce vyměnit zásobník. No, tak jo, dobře, to zvládneme. Zůstává i babička, aby se podívala, jak se to dělá, pro případ potřeby. Fajn, tak zase s publikem. Vybaluju set s kanylou, injekční stříkačku, nasazuju jehlu, připravuju zásobník. Všechno mám vyskládané a najednou mám v hlavě tmu. Radši zavolám muži, jen pro jistotu. Muž má před důležitou schůzkou, nemá úplně prostor asistovat, ale základní věci sdělí. Tak jo, to dáme. Mates, zastavíme dávky inzulínu, odpoj pumpu, jdeme vytáhnout zásobník a naplníme nový. Tak, co první, budeme prvně vytahovat ten vzduch nebo naplníme inzulín, nejsem si úplně jistá. Nejdřív tedy natáhneme objem inzulínu a stříkneme do lahvičky s inzulínem, dezinfekci portu nedělám, ano, to říkal obchodní zástupce pumpy, že to nikdo nedělá. Chvíli jsem to zvažovala, ale je tolik úkonů, které si potřebuju zautomatizovat, že na to s prominutím kašlu. Nezapomenout otočit lahvičku, aby se mi inzulín zase sám natáhl zpátky do stříkačky. Jo, fyzika funguje, ale já si připadám jak u zkoušky a mám temno. Jedu v módu „zautomatizovat a zafixovat si co nejvíc správný postup“. Vytahujeme bubliny vzduchu, zapomněla jsem inzulín stříkat do lahvičky. Nevadí, příště. Vypadá to, že nemáme žádnou bublinu, natáhla jsem i větší rezervu, aby se příště mohlo měnit v rozumnějším čase. Dobře, teď bubliny ze zásobníku. Teď odstříknu do ampulky. Fajn, vypadá to, že vzduch nikde, tak jdeme na plnění zásobníku. Ještě že pumpa všechny kroky píše a není co zkazit. Zásobník na místě, jdeme plnit hadičku a hlídat zase bubliny vzduchu. Jedna, dvě kapky na konci kanyly, to vypadá nadějně. Teď si nejsem jistá, jestli plníme kanylu už nastřelenou na Matějovi, ale to jsou cca 3 jednotky, to kdyžtak ukočírujeme. Nastřelujeme kanylu, naplníme a máme hotovo. Jestli jsem to udělala správně, poznáme podle glykémie. (Edit: A ta byla skvělá, takže snad jo, dobrý, zvládla jsem to!). Jinak, proč pořád tak hlídáme ten vzduch? Může ho zabít nebo proč vlastně? Ne. Protože inzulín se neaplikuje do krve, vzduchová bublina úplně nevadí, nezpůsobí smrt nebo srdeční problémy atp. Vadí to z hlediska množství inzulínu. Vzduch zabírá místo inzulínu a pumpa si myslí, že vydávkovala místo vzduchu inzulín a počítá s tím. Jenže ten inzulín pak bude v těle chybět a glykémie nebude taková, jako kdyby tam ta vzduchová bublina nebyla a bude se třeba držet výš. Tož tak.
Závěr: není to tak strašný, koneckonců, to přepíchnutí kanyly jednou za 3 dny je naprosto skvělé proti každodennímu píchání perem, které Matýsek už ke konci psychicky moc nedával, hlavně do břicha. Zajímavé, že pumpa mu tam nevadí. Ale to bude tou aplikací, která je podobná nastřelování senzoru. Tak hezké glykémie všem diabetikům k výročí a díky za inzulín!