Tak tu máme zhruba 3 měsíční výročí. A Matějův svátek. Tak hodně štěstí! Už tři měsíce bojujeme s DM1. Celiakie se svým pečením chleba a bzl těstovinami atp. je proti tomu úplná pohodička. Už tři měsíce nespím. Ne, spím, ale přerušovaným spánkem, od půlnoci až půl jedné do zhruba tří hodin do rána a pak do cca šesti hodin, kdy pomalu vstávám. Jak dlouho to ještě vydržím? 10, 15, 20 let? Přijde mi úsměvné, jak jsem se pomalu hroutila z toho, když miminko nespalo a já vstávala po 2-3 hodinách, jak je to náročné. Člověk si prý zvykne na všechno. Já jsem si ještě nezvykla. A spánek mi chybí. Jsem unavená.
Dnes tedy první svátek bez ovocné kostky, jak bylo zvykem, ale udělala jsem mu „sýrový dortík“ z rozkrájeného hermelínu s okurkovou a paprikovou oblohou. Měl radost. 🙂 A moje veliká přítelkyně pro nás nasbírala body na plyšovou pandu s kostkou s rozšířenou realitou, tak ta měla teda veliký úspěch, děkujeme moc! :-*
Teď jsme znovu nastavovali inzulín, protože jsme upravili bazální dávku, aby ve škole nešel do hypoglykémie, jenže se to celé rozhasilo, vyletěl nám pro změnu hrozně vysoko a dávali jsme to zhruba 2 týdny dohromady.
Vítejte do mojí každodenní reality. Stres, nedostatek spánku, nutnost se rozhodovat pod tlakem. Jen ty peníze toho krizového manažera mi chybí. 😀 Ale co není, může být. Dnes jsem četla článek o zakódované zprávě v padáku vozítka Perseverance, přistávajícího na Marsu. Dare Mighty Things. Odvažte se k velkým věcem. Tak jo. Koneckonců, ono to nějak dopadne. Musíme věřit, že dobře pro nás. Velká síla s sebou nese velkou zodpovědnost. Myslím, že to platí i naopak, velká zodpovědnost s sebou nese nutnost velké síly. Tak hodně síly a odvahy a trochu štěstí všem, co to tu třeba občas sledujete, případně taky svádíte své vlastní boje. 😉