Dnes jsme se s Matýskem bavili o závislostech, hlavně teda na přístrojích typu telefon, počítač a hraní her, ale nakousli jsme i téma drog i třeba kávy. Mates mi povídá:
“Mami, já myslím, že jsem závislej na životě.”
“Jo, Maty, to my všichni.” 💖
Je úžasnej! Je to tak geniálně jednoduchý a tak pravdivý.
V oné diaskupině na FB jsem viděla úžasný dárek, který vyšila jedna dívka své mámě: Můj anděl strážný je moje máma! Hodně to vypovídá o téhle nemoci. Ano, hlídám i já, teď chvilku po půlnoci, kdy Matěj dávno spí, jeho táta usnul po náročné prezentaci do školy, kterou teď mají doopravdy dálkově, spí i mladší sourozenci, a já si prostě nedovolím usnout, když jsem teď dopíchla vystřelený cukr 14,1 letící vzhůru. Ano, pohlídám ho. Jsem taky Matýskův “anděl strážný”. Jen tady to není tak nějak lichotka, ale holý fakt. Je to můj syn, je ještě moc malý na takovou zodpovědnost, je to moje zodpovědnost. Kazdopádně, i tahle malá bytost si leccos uvědomuje. U těch závislostí jsme nakousli i téma smrti.
“Mami, ale já žiju i tak trochu díky tobě, kdybys mě nezměřila, mohl jsem umřít.”
Matýsku, mohl, až mě z toho mrazí a děkuji za to, že jsem to, i přes tvůj odpor a úsilí proti tomu tě píchnout pro kapku krve do glukometru, udělala.